Paměť jako součást živého prostoru
Prostor je založen na jednoduchém a dobře čitelném principu. Volnější parkový rámec doplňuje soustředěnější středová plocha, která dává místu klid, řád a jasný charakter. Návrh pracuje s kontrastem otevřeného trávníku, stromového patra, měkčích křivek cest a výraznějšího centrálního motivu.
Důležitou součástí návrhu je práce se stávajícími i nově doplněnými pamětními body. Ty nejsou chápány jako solitérní objekty rozmístěné vedle sebe, ale jako součást jedné prostorové dramaturgie. Jednotlivé připomínky, stopy a památníky se propisují do cest, průhledů, pobytových míst i celkové kompozice parku tak, aby vytvářely čitelné, ale nepřehnané pole významů.
PARK, KTERÝM SE PROCHÁZÍ
Území zůstává otevřené a prostupné. Síť cest reaguje na přirozené směry pohybu v okolí a propojuje jednotlivé vstupy, navazující ulice i důležité body v parku. Vedle hlavních tras návrh nabízí i pomalejší, klidnější linie vedené zelení, které podporují pobyt a vnímání prostoru v jiném tempu.
TRHY A SOUSEDSKÉ AKCE
Stinný prostor bosketu nabízí zázemí pro drobné trhy, sousedská setkání i občasné komunitní akce. Není založený na trvalém provozu, ale na schopnosti pružně přijmout různé formy dočasného využití. V každodenním režimu zůstává klidnou součástí parku, při zvláštní příležitosti se může stát jeho přirozeným společenským těžištěm.
KULTURNÍ A KOMUNITNÍ PROGRAM
Otevřená centrální plocha “náměstí” v srdci parku může sloužit také pro menší kulturní a veřejné události pod širým nebem. Civilní městský prostor, který unese komorní vystoupení, vzdělávací akce, čtení, sousedské slavnosti nebo setkání spojená s místní komunitou. Důležitá je právě jeho otevřenost různým formám použití a schopnost přirozeně propojit každodenní život s občasným sdíleným zážitkem.
PIETA JAKO SOUČÁST ŽIVOTA MĚSTA
Pietní rovina návrhu nevzniká jako oddělený a uzavřený svět, ale jako přirozená součást parku a městského života. Připomínka minulosti je přítomná v atmosféře místa, v možnosti zastavení i v jemné vrstvě vybraných prvků, které vybízejí ke zklidnění a soustředění. Park tak vytváří prostor, kde lze vedle běžného pobytu nalézt i tišší polohu pro vzpomínku, rozjímání a důstojné uvědomění historické paměti místa.
PAMÁTNÍK A VODNÍ ZRCADLO
Památník bojovníků a obětí válek dnes v parku působí ztraceně. Návrh proto neposiluje jeho monumentalitu dalším gestem, ale vytváří kolem něj klidné a přesně vymezené prostředí. Kruhová vodní plocha vyznačuje přiměřený odstup, podporuje příznivé mikroklima a v odrazu vrací památník zpět do středu prostoru.
Sokl památníku je citlivě upraven pemrlováním, v průmětu vodní plochy zůstává naopak hladký a leštěný. Vodní hladina se ztrácí v nenápadné spáře při hraně soklu. Text v jeho hraně je obnoven a doplněn hladkými deskami s stručnými informacemi o památníku. Před památníkem zůstává volná plocha s nerušeným průhledem a důstojným charakterem.
KAVÁRNA JAKO ZÁZEMÍ PARKU
Park bez zázemí zůstává neúplný. Nový objekt kavárny je proto navržen jako jednoduchá, střídmá dřevostavba, která přirozeně doplňuje každodenní život parku. V kompaktním objemu spojuje malou kavárnu a veřejné toalety pro návštěvníky.
Zastřešení navazuje na venkovní posezení na zpevněné ploše a vytváří chráněné místo k setkávání i krátkému zastavení. Poloha u dětského hřiště umožňuje rodičům přirozený dohled, zároveň je objekt umístěn na hlavní průchozí trase tak, aby byl dobře dostupný, ale nerušil centrální parkový prostor.
HŘIŠTĚ JAKO JEDNA PLYNULÁ LINKA
Dětské hřiště je navrženo jako lehká liniová struktura z ohýbané ocelové trubky, která se vine mezi stromy a přirozeně spojuje celé herní území. Jediný motiv vytváří soudržný celek a zároveň rozlišuje dvě hlavní části podle věku a typu hry.
První část nabízí klidnější prostředí pro menší děti s pískovištěm, houpacím hnízdem, trampolínami a balančními prvky. Druhá část je určena starším dětem a rozvíjí dynamičtější pohyb prostřednictvím lezecké spirály, houpaček a opičí dráhy. Na obou koncích linie jsou umístěny zvukovody, které do hřiště vnášejí další hravou vrstvu a podporují komunikaci na dálku.
Díky subtilní konstrukci hřiště splývá s parkovým prostředím, respektuje stávající stromy a nekonkuruje památníkům. Je hravé, otevřené a přitom prostorově střídmé.
místo: Plzeň
autor: Benedikt Markel, Jan Sulzer
spolupráce: Vladěna Bockschnaiderová, Tereza Havlová, Lucie Pucholdtová
konzultace: Ondřej Zenkl (dopravní řešení), Jana Máchová (vodohospodářské řešení)
zadavatel: Město Plzeň
soutěž: architektonická soutěž 2026
ocenění: 2. místo